Home Program Blog Kontakt

Registrujte se zdarma jednou z možností

EVENTBRITE.COM MESSENGER

Problémy a přínosy vzdělání humanitního

ČLÁNEK 5 MIN


V prvním ročníku jsem chtěl být veterinářem. Z naivní představy mám rád zvířata - budu veterinář, se stala představa ne tolik naivní, když jsem vyhrál krajské kolo biologické olympiády. Jenže pak se přidávala chemie, molekulární biologie, genetika, a tak u mne na konci druhého ročníku jaksi zmizela původní motivace (mám rád zvířata - budu veterinář, která je možná ještě důležitější než motivace ovládám biologii - budu veterinář). Původní zájem se jaksi vytratil. Najednou jsem byl v situaci, ve které se možná ocitá spoustu lidí na všeobecně zaměřené střední škole.

Nevěděl jsem kam dál.

Otázka, co ze mne bude neustále bobtnala. Abych se svému okolí zavděčil, vybíral jsem si z oborů, jejichž absolventi jsou v obecném povědomí uplatnitelní (práva, ekonomie, informační technologie). Zde však chyběl onen původní zájem, zápal, cítil jsem se hnán do sfér, ve kterých jsem nechtěl být. Daleko více než nový občanský zákoník a graf poptávky mne bavila literatura a filosofie. Toto své rozštěpení, mezi světem praktickým a světem studentské libovůle, lze znázornit na mnou zvolených seminářích ve čtvrtém ročníku. Byl jsem zároveň zapsán na seminář finanční gramotnosti a na seminář filosofie 20. století. Nakonec jsem se rozhodl pro studium estetiky na FFUK, obor naprosto nepraktický (samotný předmět zkoumání estetiky estetický prožitek, který je zcela vytržen z praktické funkce). Estetika pro mne je spojením všeho toho, pro co jsem zapálen - umění, estetično, filosofie. Samozřejmě obor je to malý.

Dokonce tak malý, že na Wikipedii nezjistíte, co je obor zač!

Člověk se třeba nedozví, že studium estetiky spájí jméno Karla Čapka, Milana Kundery nebo Umberta Eca. Z mého pohledu je mnoho studentů v situaci, kdy si vybírají i z humanitních oborů na základě jejich uplatnitelnosti a ne svého zájmu. Naprostá hloupost. Je docela jedno jestli studujete kulturní antropologii, humanitní studia, estetiku nebo etnologii, je třeba počítat s tím, že jste jaksi nepoužitelní a být si toho vědom.

„Pro mne postrádá smysl studovat obor, který mě nebaví, jen proto, abych se uživil. Ubíjíte se ve věku, kdy máte mít největší možnost se rozvíjet v tom, co vás naplňuje (zní to jako bullshit z kategorie motivačních citátů, ale je to tak).„

Po střední škole

Nemáte jasnou představu, co vás bude živit, ale měli byste mít jasnou představu o tom, co vás baví se učit a v čem se chcete rozvíjet. Samozřejmě je zde nutné se realizovat i v rovině praktické, z mého pohledu však nemusí být studium nutně spojené s pracovním uplatněním. Zároveň je však třeba nemít iluze o tom, že z vás humanitní vzdělání udělá nepostradatelnou pracovní sílu. Jsem si vědom, že pro mnoho rodičů je vzdělání potomka jakousi investicí do budoucna. Myslím si však, že je to investice dosti riziková zejména v okamžiku, kdy potomka studium nebaví a je do něho nucen.

„Já jsem naštěstí na otázku Co z tebe bude? mohl odpovědět, že nevím, že se budu snažit, abych to byl já. Svého rozhodnutí zatím nelituji.“



Jonáš Waloschek, student Katedry estetiky FF UK