Dostal/a jsi se na školu? Přijali tě do práce? Máš konečně brigádu, kterou jsi chtěl/a? Prvotní nadšení ale najednou střídá strach a nepříjemné pocity. „Nemám na to!“ „Jak jsem se tam vůbec dostal/a?“ „Brzy se projeví, že vůbec nic nevím a pak mě čeká ostuda.“ Pochyby jsou normální, zažívá je každý. Ale pozor! I pochyby o sobě samém musí mít nějaké hranice. V případě, že už je toho moc, jedná se o imposter syndrom. Nenech ho v sobě vyrůst.
Imposter syndrom, co to je?
Co je imposter syndrom? Jedná se o takzvaný syndrom podvodníka a trpí jím zhruba 1/5 populace. Jak ho poznáš?
- Neumíš uznat svůj úspěch
- Máš pocit, že podvádíš své okolí
- Bojíš se, že ostatní přijdou na to, že v tom či onom nejsi vlastně vůbec dobrý/á
Imposter syndrom není nemoc. Nemá ani nic společného se sebevědomím. Syndrom podvodníka je v podstatě neschopnost vnímat realitu. Narušuje tvoji psychiku a kvalitu tvého života. Místo pohodových chvil, zažíváš chvíle nejistoty. Při neřešení se mohou objevit i úzkostné stavy, stres a dokonce i deprese.
Víš, že imposter syndromem trpěla i Emma Watson nebo Michelle Obama? Měly pocit, že nemají dostatek talentu a na místě, kde jsou se ocitly náhodou. Měly strach, že brzy musí přijít odhalení.
Jak vzniká imposter syndrom?
Ono to není až tak úplně jasné. Jako u dalších psychických potíží by se ale dalo použít: „za vším hledej dětství“. Obzvláště ty části dětství, které si až tak nepamatuješ. Pro děti je svět obrovský a složitý a vyznat se v něm není vůbec jednoduché. Když pak například dítě doma přehnaně chválí a ve škole si jeho výsledků nikdo extra nevšímá, je zmatené. Je opravdu tak dobré nebo není? Začne se ztrácet od reality a vnímání sebe sama je plné nejistoty.
Syndromem podvodníka trpí hodně veřejně známých osob. Také jim bývají více postiženi samouci a ženy.
Zkoukni přednášku na tohle téma na našem YouTube kanále: Jarka Kořená: Jak překonat syndrom ,,nejsem dost dobrý/á“
Tipy na boj
Buď v kontaktu s různými skupinami
Scházej se s lidmi mimo sociální bublinu, která v tobě nepříjemné pocity vyvolává. Až tě tedy příště přepadne pocit nedostatečnosti, sejdi se s někým jiným. Přišlo to na tebe doma? Dej si sraz s kamarádem. Cítíš se tak mezi spolužáky? Sejdi se s kamarádem nebo známým, který chodí na jinou školu.
Nepříjemným myšlenkám dej omezený prostor
Objevila se ti v hlavě myšlenka, že nejsi dost dobrá/ý, na něco nestačíš nebo podobně negativní myšlenka? Nech ji jen proplout a začni myslet na něco jiného. Snaž se ji neživit rozebíráním. Když ji nebudeš dávat prostor a necháš ji jen přijít a odejít, mozek ji časem začne brát jako nedůležitou. Když jí budeš živit svou pozorností a promýšlením, mozek dostane pocit, že se jedná o důležitou věc a myšlenka tě pak bude doprovázet častěji a častěji.
Sepiš si seznam svých úspěchů
Sepisuj si své úspěchy na papír a když ti bude ouvej, připomeň si je. Zvedne ti to náladu. Navíc tím učíš svoji mysl soustředit se na úspěchy a ne na neúspěchy. Protože každý někdy šlápne vedle. Důležité je neplácat se dlouho na zemi. Když spadneš, vstaň, oklepej se a jdi dál. Z chyby se pouč, nepitvej se v ní. Na našem podcastu si poslechni panelovku, kde se řeší nějaké ty neúspěchy úspěšných lidí.
Buď pánem svého času a plánuj
Používej time management. Ten, kdo trpí syndromem podvodníka může mít někdy pocit, že musí makat tvrdě, aby ostatním dokázal, že je dobrý. S plněním pouze náročných úkolů může přijít vyčerpání a neschopnost dotáhnout věci do konce. Což hraje do karet syndromu. Bude ti to připadat jako potvrzení, že nejsi dost dobrá/ý. Když si budeš sepisovat úkoly na každý den, kombinuj ty složitější s těmi méně náročnými.
Na opačné straně se může objevit i prokrastinace, což je chorobné odkládání úkolů. U imposter syndromu se objevuje, když chceš splnit úkol na 100 %, ale máš pocit, že na to nemáš. Pak tento úkol schválně odkládáš a snažíš se mu do poslední chvíle vyhnout. V pozadí to způsobuje strach, že po splnění úkolu se odhalí, že jsi nesprávná osoba.
Neber to tak vážně
Jasně, to se to kecá. Zkus ale překročit tu hranici, kdy to budeš brát jako svůj intimní problém, který tě trápí. Mluv o těchto tvých pocitech nahlas. Začni u kamaráda a postupně se nauč o tomto tématu hovořit otevřeně. Za prvé narazíš na lidi, kteří mají stejný problém. Hodně jich bude třeba na začátku a nebudou připraveni o tom mluvit. Tvoje otevřenost jim ale může ukázat nový pohled na jejich problém. Za druhé mluvení nahlas a veřejně o problému, který řešíš ho významně zmenší. Už to nebude působit jako takový problém. Naučíš se s ním lépe pracovat a uvidíš ho z jiného úhlu.
Ovládnutí své mysli není otázkou dní, ani týdnů. Je to tvrdá práce ? na sobě sama, v podstatě celoživotní. V dětství se ti do mozku vštípí spousty vzorců, se kterými se tak úplně nemusíš ztotožňovat a to se pak projevuje různými syndromy a úzkostmi. Neustále na sobě makej. Každému tématu věnuj tolik času, kolik je potřeba. V tom ti napoví tvoje intuice.
„Každý zápas, vyhraný nebo prohraný, nás posiluje pro ten další.“ – Indiánské přísloví
